Betonová a už od pohledu pěkně drahá stavba trůní na vrcholku jedné z vyhaslých sopek na ostrově Sao Miguel. Vede k ní klikatá cesta a dveře jsou otevřené každému, tohoto obra už nikdo nehlídá. Nejzajímavější částí je monstrózní atrium, které ze všech stran lemují balkony. Atriu dominuje výtahová šatna. Stejně i balkony potahuje zelený šlem. Podlahu v atriu pokrývá koberec. Je provlhlý a každý krok tady čvachtá. Když sem půjdete v žabkách, ucítíte vlhkost z textilie až na kůži. Dostat se dá až na střechu, odkud je krásný výhled do kraje. Terasy porůstá tichomořská vegetace a bohužel je pokrývá rovněž grafity.
Jak se ocitlo tohle betonové, mechem porostlé monstrum s ostrými střechami, připomínajícími pagodu, kousek od oblíbené turistické vyhlídky na azorská jezera? Jeden podnikatel měl hodně nešťastný nápad: Postavit na vyhaslé sopce hotelový gigant pro několik set hostů. S příznačným názvem Monte Palace a pěti hvězdičkami. Měl být nejluxusnější destinací v celém Portugalsku. Hosté si mohli vybrat, zda budou mít výhled na Atlantický oceán, nebo na překrásná jezera v kaldeře sopky. V roce 1989 byl hotelový rezort slavnostně otevřen, čítal 88 pokojů a jeho součástí byly dvě restaurace, bar, diskotéka a kadeřnictví. Po 18 měsících dostal cenu za nejlepší hotel v Portugalsku. Ten samý den také vyhlásili majitelé bankrot. Tomu říkám ironie osudu.
Problém je, že kromě již zmíněných jezer a procházky kolem nich, která vám zabere pár hodin, široko daleko nic není. Žádné jiné turisticky atraktivní cíle, obchody, možnost koupání. Nada neboli nic, jak by řekli místní. Navíc je tu po většinu roku chladněji než na zbytku ostrovů a drží se tu mlha. Jediný důvod ubytovat se tu byla jezera, ke kterým se dá bez problémů dojet i autem. Celý projekt byl mrtvě narozeným dítětem. Asi do roku 2000 zde bydlel hlídač se psem. Pak ale došly peníze a hotel zůstal vydaný na pospas živlům. Dostala sem tam voda a dnes z něj jsou jen holé zdi. Veškeré vybavení včetně dokumentů bylo během dvaceti let chátrání rozkradeno. Přesto je tento zelený skelet velmi působivým opuštěným místem, a pokud je to pravda, čeká ho rekonstrukce. Noviny to píší, ale já jsem v tomto ohledu docela skeptická.
Byla jsem tu s mužem před několika lety. To jsem ještě nevěděla, že urbexuji. Prostě jsem jen s foťákem vlezla někam, kde to vypadalo zajímavě.
To dělám ostatně odjakživa.
(Omluvte prosím kvalitu dobových fotografií.)