Zlato v koupelně, kohoutek ve tvaru labutě, černý závěs a černá růže na bílém lůžku, jídelna ve dřevě s hudebními nástroji a lustrem jako z westernu.

V takovém luxusu se probudím. Zaostřím na obraz s fotografií velké červené kytky. Nějaká pokojovka, ale na název bych si nevzpomněla ani z pistolí u hlavy. Postel proti mně je ustlaná, což je dobře. Probudit se s vápnem v hlavě vedle neznámé osoby pohlaví v dnešní době klidně i nejistého netoužím.

Mám sucho v puse a instinktivně sáhnu po minerálce na stolku. Vyzunknu ji na ex a až zpětně koukám, že datum spotřeby je 2021. Prsty do krku si ale kvůli tomu strkat nebudu.

Vyjdu z pokoje na prázdnou hotelovou chodbu. Ticho kolem mě je znepokojující.  Zkusím nějaké dveře. Jsou otevřené, stejně jako všechny další za nimi. Všude vidím ustlané postele s palmovým dekorem a stolky s nenačatou minerálkou.

Sejdu do jídelny. Je zalitá sluncem, ale úplně prázdná. Okolní ticho je tu ještě divnější než v patře. Když nevidím nic k jídlu ani k pití, vydám se do baru. Na pultíku stojí zapomenuté láhve. Srdíčko zkušeného pijana ve mně zaplesá. Jednu popadnu, naleju si štamprle. Pak ještě do druhé nohy a hned je na světě líp. Moje vzpomínky se vrací.

Začalo to jako nevinná přespávačka v opuštěném hotelu. Po nalezení plného baru to však transmutovalo v klasickou chlastačku. Se zvyšujícím se počtem prázdného skla mizela ostražitost. Slyšel nás soused a párty volně přešla v policejní zátah končící bezhlavým úprkem tmou.

Jako poslední si vybavuji sebe ve vlhkém plesnivém sklepě, tisknoucí se k torzu starého betlému a prosící vyšší mocnosti o zázrak.

Jen jestli se mi to nezdálo! Kde jsou všichni? Ve skličujícím tichu mne napadají ještě řešení jako ,,konec světa“ nebo ,,zombie apokalypsa“.

Jeden pohled ven a hned vím, na čem sem. Na sousedově dvorku stojí opuštěná sekačka. K mému oknu se chůzí klátivou blíží letitý kmet.

Na zjištění, jak moc je stařec živý, nečekám. Na záda hodím fotobatoh, do ruky popadnu stativ (mám-li čelit zombie apokalypse) a mizím dřív, než se má kocovina změní v béčkový horor.

(Tento příběh je nutné brát s rezervou 🙂 )