Ve stínu skal stojí bílé stavení. Dnes je téměř utopené v zeleni. Kdysi k němu patřila ještě sauna, ta teď ale připomíná kolnu, a hasičská zbrojnice, kde bydlí bezdomovci. Dům je opuštěný zhruba patnáct let. Troufnu si říct, že z důvodu smrti majitele. Potomci žijí, ale nemají jasno, co s místem plným věcí, k nimž se vážou osobní vzpomínky, podniknout dál, a tak dům spí a pomalu se rozkládá zevnitř.
Nábytek pokryly pavučiny a prach, později se k nim přidala plíseň. Dům byl několikrát prohledán vetřelci zvenku a nejspíš i vykraden. Většině místností vládne chaos, skříně jsou pootvírané, šuplíky převrácené dny vzhůru, podlahu pokrývá skrumáž zatuchlých hadrů, barevných částí oděvů a předmětů osobní potřeby. Něco, co velmi dobře znám z jiných opuštěných domů. Stačí ale potlačit prvotní odpor a nebát se mišmaše těch věcí dotknout. V tu chvíli vyplují na povrch staré diapozitivy a fotografie pana myslivce, bižuterie jeho manželky, zapomenuté dopisy, účetní knihy a další a další. Je tu úplně všechno, jeden nebo dva lidské životy. Je mi z toho až úzko.
Pán – říkejme mu Zbyněk – měl několik povolání a zálib. Byl myslivcem, z těchto ve vitríně obývacím pokoji zbyla spodní čelist divočáka a také jeho vydělaná kůže. Kůže původně visela v chodbě na stěně (na fotografiích ji ale najdete už na zemi). Podobnou jsme měli na chatě, jako malá jsem se jí bála. Našeho kance ulovil strýc (taky myslivec) a vzpomínám, že za vydělání kůže zaplatili prarodiče krvavých patnáct tisíc v československé měně, což byl tehdy slušný balík. Náš kanec měl i hlavu a skleněné oči. Tento divočák je ale bezhlavý. Možná byl takový vždycky a spodní čelist ve vitríně je jeho, možná hlava odpadla a ztratila se v nánosu dalších věcí. Kdo ví…
Zbyněk byl zřejmě také hasičem (v domě je například hasičská hadice, o kterou jsem se málem přerazila) a v přízemí se nachází krásně vybavená dílna. Ty stroje zatím nikdo neodnesl, není to dost dobře možné. Jsou tak velké, že by neprošly dveřmi a nám, co jsme v domě byli, zůstává záhadou, jak je dovnitř dostal. Podle všeho tu totiž stály nejdřív ty stroje, přístřešek kolem nich přibyl až později. K dílně si vedl pan Zbyněk podrobné účetnictví.
Dům má jen jedno patro, nahoře pod střechou byla ložnice, ta je ale zanesená nepořádkem, a také malá fotokomora, kde zůstal například zvětšovák. V přízemí je kuchyně, obývací pokoj s krásnou starožitnou skříní, kam zřejmě občas chodí místní…. a malá spací místnost s knihovnou. Na chodbě pod schody jsme našli dokonce piano. Vzadu jsou dílna a sklep.
Muselo se tu žít krásně.