Nejdřív myslíš, že tam leží mrtvá. Ale ona mrtvá není. Je pouze… přešlá. Upřímně, spíš poněkud ušlá. Ale byly doby, kdy byla plná života. Doslova. Jmenuje se Aneta a je to lady (v originále lady Annette). S očima rozšířenýma vášní a ústy otevřenými ode dne kdy ji vyrobily až navěky.

Joseph Müller – říkejme mu Pepa – si ji objednal z katalogu, když mu zšedivěla hříva. Byl to ten samý katalog, z kterého v minulosti objednával dárky pro paní Müllerovou.

Intimním záležitostem se věnovali pravidelně každou sobotu ráno a někdy i v neděli. Scénář se s lehkou obměnou opakoval. Než velký Pepa povolal svého pepana, použil na přípravu své lady malého Pepíka. Malý Pepík byl natolik úspěšný, že k němu záhy přibyl Pepík číslo dva, později Pepík mladší růžový, Pepík fialový (kdyby se rozbil ten růžový), Pepík s vroubky navíc a tak dál. Paní Müllerová měla ke stáru hezkou sbírku.

Ale vraťme se zpátky na začátek. Nejdřív myslíš, že tam leží mrtvá. Ale ona mrtvá není. Je to jen výživná rekvizita, zábava posledního z majitelů tohoto domu.

Procházíš ho se zatajeným dechem. Je to několik budov stojících notný kus za vesnicí. Z jedné strany silnice, z druhé pastvina pro dobytek. Bujará zábava tu mohla probíhat nerušeně včetně orgií venku za domem.

Tady se žilo a taky stárlo. Nacházíš dílnu a stodoly. Je tam nepořádek, auto zaházené krámy a prázdné láhve. Jsou jich tu desítky, možná stovky. Tohle není tvůj první opuštěný dům a vždycky se ptáš: Co se s těmi lidmi stalo? Tady se odpověď nabízí: Uchlastali se!

Ještě nikdy jsi neviděl tolik alkoholu na jednom místě, opuštěné diskotéky a penziony nevyjímaje. Je to ve špajzce, v policích, v bednách u skříní, ve sklepě, jen tak položený u zdi v ložnici. Když už ne láhve (těch jsou plné bedny), tak alespoň malé lahvinky. Vzorky k ochutnání tvořící poslední záchranu nebo možná první pomoc alkoholika.

Kromě alkoholu jsou tu hračky pro dospělé a u některých z nich se dají dohledat i krabičky a návody. Jeden takový slibuje při správném použití vynést člověka až do nebe.

Nemůžeš si pomoct a všechny ty věci si prohlížíš. Kromě pár flašek tvrdého je tu hlavně víno. Francie, Itálie, střední Evropa… Povětšinou červené. Je to k uzoufání, všechno ročníky 1995. Přesto jedno zkusíš. Je to horší než chcanky! Musíš si vydesinfikovat pusu lahvinkou vodky. Čekat na vypití celé čtvrtstoletí vydrží pouze vysokoprocentní alkohol.

Ale není tu jenom pití. Skříně jsou narvané jídlem. V obýváku nechybí bonbony. Krysa, nebo spíš potkan, je tím prvním, koho v domě potkáš. Je to výstavní exemplář hlodavčí říše. S velikostí kotěte a zuby menšího psa. Bydlí v obýváku ve skříňové sestavě, a protože na focení máš rád klid, raději ho v jeho domku zavřeš.

Kdy exspiruje potkan netušíš, ale ostatní jídlo mělo být spotřebováno teprve nedávno. Poslední plechovky jsou z roku 2019.

Dům má tři patra a dvě až tři ložnice. Obývací pokoj je kromě dospěláckých hraček plný fotografií obrýleného pana Müllera, paní, kterou měl zřejmě za manželku, a jejich dětí.

Poslední patro plné dokumentů napoví, že pan Müller se živil jako dodavatel nákladní dopravy. Není jisté, zda poskytoval auta potravinovým řetězcům, nebo někomu jinému, okolo roku 2010 však přišel se svou živností na buben. To už mu bylo hodně přes padesát. Někdy to dobou mizí z vystavených fotografií žena i s dětmi a v dokumentech lze dohledat informace o dopravních přestupcích pana Müllera. Žila tam prý ještě jeho stará matka. Ona i stále ještě relativně mladý pan Müller ale záhy odchází ze scény.

Zůstávají jen nezodpovězené otázky: Kam se poděla paní Müllerová? Co se stalo s dětmi? Upil sem pan Müller nebo je ještě naživu a jednou se do svého domu vrátí?

Můžeš se zkusit zeptat lady Anety. Třeba ti odpoví. Má uši na stopkách a její ústa jsou stále otevřená…

Až budeš s lady Anetou hotový, nezapomeň ze skříně vypustit potkana.

(Příběh sepsán na základě informací nalezených v domě.)