Když jsme otvírali zpuchřelé dveře, čekali jsme ruinex, nebo vyklizenou halu. Rozhodně ne však deštný prales. Na to v Čechách obvykle nenarazíš. Spíš v Itálii, nebo ještě lépe v Německu, stovky kilometrů od našich hranic. My máme rádi ,,mechovky“ a z tohohle místa jsme se takříkajíc posadili na prdel.
To ale nebylo všechno. Prostor byl plný donedávna funkčního, drahého vybavení. Velké průmyslové lisy, protahovačky na kov za studena a plynové pece; to vše pomalu zarůstá vegetace. Drobné technické součástky se topí v bažině. Některé stroje jsou úplně nové, ještě přikryté folií. Tu za deštivých letních dnů pokrývá lišejník. Na zemi rostou kapradiny a v mechu pod nimi žijí hlemýždi zahradní, kterých je v celém okolí požehnaně. Kamarád cestou zpátky jednoho vyšlápl a řekl mu promiň.
Džungli připomínající hala je součástí většího areálu, který je ve vlastnictví zahraniční, nečesky mluvící firmy. Jedná se o polo funkční objekt, částečně využívaný jako sklady. Přestože jsme k návštěvě zvolili horký letní den, nepodařilo se nám mít na focení klid. Ke konci se v areálu objevilo auto, z něj vyšel nějaký člověk a cosi kutil v protější hale. V neděli večer… A ani po půl hodině to neměl hotové.
Nakonec nás čekání omrzelo a opatrně jsme se vyplížili ven. Auto stálo pořád na tom samém místě, ale človíčka jsme nikde neviděli, a tak jsme se úprkem přehnali do bezpečnějších částí. Celý areál je poměrně rozsáhlý, a v létě tak trochu připomíná prales, místy i blata. Zajímavé je, že zarostlou částí vede v trávě cesta, kde jsou vyježděné koleje od auta a sekačkou vysekané pěšinky vedou mnohdy až ke vstupům do zajímavých budov. Takže úplně mrtvo tam není. Ale péče, s jakou zahraniční majitelé zpřístupňují objekt nám fotografům, je sympatická.