Tahle fabrika, to byl totální úlet. Strašně jsem se tam těšila, protože textilky já mám fakt ráda. Už zvenku to byla velká impozantní budova o několika patrech. V plotě pár děr, ale většina končila v bezdomoveckém pelechu (přes den byly naštěstí prázdné). Nechtěli jsme ztrácet čas, navíc se schylovalo k pořádnému dešti, tak jsme se rozdělili. Venda s jedním kamarádem šel zkoumat terén zprava, já s druhým kámošem zleva.
Našli jsme vstup oknem, nebyl vysoko nad zemí, ale do suterénu to pak bylo tři metry. Kámoš že to skočí a zpátky nahoru se vytáhne. Já ale nemám v rukou dost síly, takže jsem ho nechala zkoumat textilku samotného a šla pro zbytek. Třeba objevili lepší vstup. (Aá, partička se rozděluje, takhle začíná většina hororů…).
Mezitím se docela solidně rozpršelo. Vykoukla jsem zpola keře a co nevidím. Po chodníku v dálce si to metelí Venda s kámošem. Skoro běželi. Volám na ně, ale oni upalují dál a mobil mi neberou.
Nevím, co si o tom myslet a telefonuji druhému kámošovi. Ten je pořád v textilce, lepší vstup ale nenašel. Nakonec skáču za ním. Snad si tam najdu nějakou židli, abych se dostala ven…
V rychlosti procházíme přízemí. Je tam vlhko a tma. Schody nás zavedou do prvního patra, kde to není o moc lepší. Taky tam je tma. V dalším patře najdu pár strojů. Venku už leje jak z konve a obloha je úplně černá. Kdyby nebylo takové šero, možná by se to tu dalo hezky nafotit. Textilka ale už má své dny dávno za sebou. Bezdomovci většinu vybavení stačily rozebrat, odnést a spálit.
Zajímavý je stroj s přízí. Připomíná mi pavučina. Trošku se tam zdržím a fotím detaily.
Konečně se mi ozve Venda. Prý potkali hlídače a museli vyklidit pole.
,,A kde?“ nechápu a snažím se nesmát. Přijde mi, že tady už není co hlídat.
,,Byl v budce u brány. To urbexové auto, co jsme viděli z cesty, patřilo jemu.“
,,Co? Vy jste zkoušeli jít hlavní branou?“
,,Samozřejmě. Vzal jsem za kliku. Bylo otevřeno, tak jsem šel. Vykoukl na mě z budky, něco křičel, a pak koukal, že jdeme pryč.“
,,Hm… My jsme uvnitř, nikdo tu není, ale o nic jste nepřišli.“
Schovám mobil a jdu hledat žebřík. Najdu jakési torzo, jen pár schůdků, ale stačí to. S dřevěnou konstrukcí v jedné, a stativem v druhé ruce mířím zpátky do suterénu, a říkám si, že jestli teď potkám hlídače, bude to docela sranda.
Venku ale intenzivně prší. Komu by se do takové sloty chtělo? Nerušeně dojdeme k autu, kde už na nás čeká zbytek party.
,,Jaká je další lokace?“ ptám se.
,,Bazén.“
,,No super, mokří už jsme…“