Jestli mě něco baví, tak jsou to plesniváky. V Německu je takový objekt pomalu každý druhý. A jak zjišťuji, i u nás se dá najít. Toto byl ale naprostý skvost. Mechem porostlá školka! Byla postavena pro děti zaměstnanců nedaleké továrny. Její osud byl zpečetěn někdy po roce devadesát, kdy se zavíralo mnoho školek. Uvnitř nejsou téměř žádné věci – ty se využily pro další školky v okolí.
O existenci takřka surrealistického místa vím rok, nebylo však moc fotek, informace žádné. Už jsem přestávala doufat, když tu se znovu objevily fotky. Znovu jsem se pustila do hledání, a nakonec se mi podařilo chytnout stopu. Hurá, mám to a jedu!
…
Brodím se vegetací, roste tu jen tak z lina. Je to neuvěřitelné. Jestliže to tu příroda ze začátku jen ochutnávala, nyní dochází k lačné konzumaci. Pod nohama mám tlustou vrstvu mechu, (stativ do něj dělá škaredá kolečka), pekelně to tu klouže, a z propadlých stropních trámů bují kapradinový podrost. V patře nad tím je rybník brčálník. Nějaký zoufalec se zpočátku snažil zachytávat vodu do plechových lavórů. Bojím se udělat další krok. Jak je možné, že uprostřed městské zástavby vzniklo něco tak zeleného? Odpověď dává černá plachta, která původně zakrývala střechu, pak se ale velká část uvolnila a teď povlává ve větru. Do budovy přes černou folii praží slunce, ale také tam notně zatéká. Tato kombinace zřejmě dala život mechové džungli. Zatím nejlepší, ale také nejnebezpečnější místo, jaké jsem navštívila!