Naposled, když jsem navštívila podobné místo, ležela na porcelánovém stole mrtvola. Paní přes sedmdesát. Nalezena mrtvá na dvorku. Patoložka jí pilkou opatrně otvírala dutinu lebeční. Bylo zjištěno, že smrt způsobil infarkt. Naštěstí se nad tělem nikdo nepozvracel jako minule. Grupa přede mnou měla utopence… Doba mých studií… Dodnes nezapomenu, jak “pitevní asistent” plně zaměstnané patoložce nad otevřenou dutinou břišní podával cucavý bonbon. No nic, zpátky k urbexu.
Na pitevním stole z mých fotografií neležela těla dospělých, nýbrž dětí. Objekt se nachází hluboko v německých lesích, v sanatoriu, kde se nejmenší pacienti léčili s tuberkulózou a dalšími respiračními onemocněními. Areál byl posledních dvacet let prázdný, v současné době tu ale probíhá rekonstrukce a mně se povedlo dostat se dovnitř jen s velkým štěstím, malou dávkou drzosti a mou mizernou němčinou.