V reaktoru jaderné elektrárny se pomocí neutronů štěpí jádra uranu a při tom se uvolňuje energie. Moje foto dokumentace Jaderné elektrárny Temelín byly provedena v době odstávek.

 

Budova, kde je reaktor umístěn, se skládá z hermetického prostoru tvořeného ochrannou obálkou – kontejnmentem – a vnitřních ochranných konstrukcí. Kontejner také chrání reaktor např. před pádem letadla, tlaková vlna od výbuchu, vlivem třetích osob, vichřicí, extrémním teploty, nebo extrémními srážkami). Po dodržení všech bezpečnostních pravidel, která jsou velmi přísná, je pohyb v okolí reaktoru absolutně bezpečný. Radioaktivita, kterou tam tělo nachytá, je srovnatelná např. s množstvím, které naberete během dvouhodinového letu letadlem. Takže úplně v pohodě. Dozimetr navíc při měření pípá. Nám se dokonce povedlo spustit alarm. Jedna z trubek v zázemí okolo reaktoru ,,svítila“ víc než ostatní a my se zrovna u tuhle konkrétní trubku nechtěně otřeli.

 

Dovnitř je možné vstoupit pouze přes scanner ve spodním prádle, speciální žluté kombinéze, botách a helmě. To se pak po opuštění reaktoru odloží ve ,,špinavé šatně“. Ven se jde rovněž přes scanner. Pokud si člověk do reaktoru bere nějaké předměty, například fotoaparát a stativy, vše se zapisuje (a musí být předem schváleno) a to vše také při výstupu prochází přísnou kontrolu. Jestliže by se na něčem naměřila radioaktivita, předmět je zlikvidován. Já z toho měla trochu strach, takže jsem po celou dobu focení nesundala ze zad fotobatoh a nožičky od stativu jsem obalila gumovými rukavicemi – stejnou službu by asi udělala i nepoužitá šprcka 😊

 

Vedle reaktorové šachty uvnitř kontejneru je bazén použitého paliva. Na mých fotkách ten ,,s krásně modrou vodou“. Palivo je třeba pravidelně vyměňovat a jednou se stalo, že tam někomu propadla noha a nechtěně se do toho stouplo. Ptala sem se, zda nohu také zlikvidovali. Tak prý ne, namazala se speciálním gelem, na to šla ponožka, a tu si nechal ten zaměstnanec přes noc. Druhý den se to zkontrolovalo dozimetrem a případně namázlo ještě jednou. Důležité je, že dovnitř bazénu s palivem se nesmí dostat nic, co tam nepatří. Z toho důvodu jsem si držela brýle, foťák jsem měla na krku a sundala jsem si z objektivu krytku. Díky tomu milá krytka nezůstala ,,pohřbená v reaktoru” a nevyvolala škodu celorepublikového dosahu, ale zůstala utopená pod chladící věží. Osud té krytky byl totiž v Temelíně už zůstat a já blbec jsem si ji před výstupem na chladící věž na objektivu nechala. Naštěstí ve vodě pod věží to nevadí. Žijí tam i kapři 😀